PŘEDCHOZÍ  DALŠÍ

  1. Úvod

Jako student na gymnáziu jsem se s astronomií a s astrofyzikou setkal ve čtvrtém ročníku. To už jsem měl přečteno několik vědeckofantastických povídek a hltal jsem zprávy o projektech NASA. Z mého dnešního pohledu jsem měl velice zkreslené představy o tom, co to vlastně astronomie ve skutečnosti je. Sliboval jsem si od svého učitele fyziky, že mě nějak rychle dostane do problému, možná jsem chtěl také být chvíli astronomem. Velice rychle jsem však vystřízlivěl. Marně si dnes vzpomínám, jak dlouho jsme tuto partii ve škole probírali, ale nebylo to ani pět hodin.

Veškeré informace jsme dostali jakoby automaticky, šlo o prostý výčet dat o Slunci, o planetách naší sluneční soustavy, o jejich měsících, o Galaxii a o celém vesmíru. Tenkrát jsem byl zklamaný.

Až na fakultě jsem se s astronomií seznámil trochu blíže, a to jen díky volitelnému předmětu. Je otázkou, zda je tato část vědy pro budoucí učitele fyziky tak málo důležitá, že se jí věnuje tak málo času.

V době, kdy tuto práci píšu, učím také na jednom pražském gymnáziu. Vím o několika svých studentech, že se budou hlásit na astronomické obory. Nemají i oni zkreslené představy o této vědě? Zkusili si někdy vyjít v noci ven, pryč z města, a pozorovat nějaký astronomický úkaz? Poznají nějaké souhvězdí? A měli vůbec možnost spatřit hvězdy?

Dnešní učebnice astrofyziky, podle kterých se učí na základních školách a na gymnáziích, jsou velice pěkně a kvalitně provedeny. Chybí v nich jen něco: několik praktických úloh, které by si mohli sami studenti vyzkoušet. Nejde o to, jestli se tyto úlohy stihnou při dnešních hodinových dotacích (a také dnešním nabitém programu výuky fyziky) “probrat”. Jsou tu pro ty studenty, kteří si chtějí sami něco vyzkoušet. Jsou tu pro ty učitele, kteří mají čas, nebo již vedou nějaký fyzikální či přímo astronomický kroužek.

Snažil jsem se sestavit sbírku takových úloh. Jde o úlohy, které nejsou náročné na vybavení. Nikdo nemusí shánět kvalitní astronomické dalekohledy či kamery. Jde jenom o to, aby si sám student vyzkoušel, jaké to je “být astronomem”. Skutečný astronom se nad tím možná pousměje, ale to nevadí. Některé úlohy jsou jen “kousek” od skutečné astronomie. Slovní formulace úloh jsou velice stručné. Skutečný postup jejich zpracování se člověk dozví až z vypracování. Sám učitel tedy může uvažovat nad tím, jaké informace dá studentům k dispozici. Může jen říct: “Pozorujte Měsíc” nebo může vysvětlit, jakým způsobem se Měsíc pozorovat dá.

Přesto tu jde hlavně o to, aby student sám mohl zažít ten pocit, že něco pozoroval, že něco objevil.