Stavbu slunečních hodin jsem zadal studentům 4.B osmiletého studia na Gymnáziu Opatov. Jejich úkolem bylo nejprve ve skupinách vypracovat projekt stavby slunečních hodin. Třída se tedy sama rozdělila asi do šesti pětičlenných skupin, každá měla svůj vlastní projekt. Jelikož jsem studenty upozorňoval na různé zdroje, ze kterých mohou čerpat nápady, objevily se jen dva druhy slunečních hodin. Jednak horizontální hodiny přesně stejného typu, který je popsán v této práci v kapitole 2.3 (strana 12), a poté jednoduché horizontální hodiny pomocí zanášení stínu gnómonu.

Delší dobu nám potom nepřálo počasí, a tak od vyhotovení projektu do samotné stavby hodin uběhly asi tři týdny. Alespoň trochu pěkné počasí nám přálo ve středu 4. dubna 2001. Následující fotografie tedy dokumentují hodinu fyziky v tento den.

Následující mapka ukazuje 16 pozorovatelných útvarů na Měsíci, které jsou vidět pouhým okem. Určitě lze některé tyto útvary vynechat, neboť je nespatří každý, určitě lze některé útvary naopak přidat. Tato mapka slouží pouze k základní orientaci. Pro přesnější údaje je dobré využít libovolný zeměpisný atlas, nebo například knihu pana A. Rükla Atlas Měsíce (Aventinum, Praha, 1991).

1 - kráter Kopernikus 9 - Mare Nubium (Moře Mraků)

2 - Mare Cognitum (Moře Poznání) 10 - Mare Serenitatis (Moře Jasu)

3 - Mare Crisium (Moře Sporů) 11 - Mare Tranquillitatis (Moře Klidu)

4 - Mare Fecunditatis (Moře Plodnosti) 12 - Mare Vaporum (Moře Par)

5 - Mare Frigoris (Moře Chladu) 13 - Oceanus Procellarum (Oceán Bouří)

6 - Mare Humorum (Moře Mokřin) 14 - Sinus Iridium (Záliv Duh)

7 - Mare Imbrium (Moře Dešťů) 15 - Sinus Medii (Záliv Středu)

8 - Mare Nectaris (Moře Nektaru) 16 - Sinus Rovis (Záliv Rosy)

• Zjistit poloměr Měsíce na fotografii.
• Zakreslit na fotografii terminátor.
• Najít konkrétní kráter.
• Proměřit u vybraného kráteru vzdálenost od terminátoru d a délku stínu l.
• Přepočítat tyto hodnoty z jednotek mm na km.
• Dosadit do zjištěného vztahu pro výpočet hloubky kráteru: h = l . d / R

Příloha D: Grafické zpracování hloubek kráterů na Měsíci

Vezmeme-li hloubky všech kráterů, které jsou k dispozici v knize Atlas Měsíce (A. Rükl, Aventinum, Praha, 1991) - je jich 227, a vyneseme-li tyto hloubky srovnány podle velikosti do grafu, dostaneme tento průběh:

Následující čtveřice dvojmapek souhvězdí, viditelných u nás v průběhu celého roku, jsou z učebnice Fyzika pro 9. ročník ZŠ, Prométheus 2000.

Příloha F: Mapky pro zakreslování meteorů

Následující mapky jsou vybrány z publikace pana P. Spurného: Mapy severní hvězdné oblohy v gnómonické projekci (Astronomický ústavem Československé akademie věd, 1986).

V normální hvězdné mapě, která bývá kreslena ve stereografické projekci, by se meteor jevil jako oblouk křivky. Zakreslování a zpracování meteorů by tak bylo značně zkresleno. Gnómonická projekce odpovídá centrálnímu promítání ze středu koule na tečnou rovinu. Tato projekce nezachovává úhly ani plochy, zobrazení na krajích map je silně zkresleno. Výhodou této projekce je to, že se v ní meteory zobrazí jako přesné úsečky. V případě většího zájmu o tento druh projekce odkazuji na výše zmiňovanou publikaci.

 Mapky zde budou až v průběhu času - je potřeba je naskenovat.