|
Úplné zatmění Slunce ve Venezuele |
Expedici za jediným úplným zatměním Slunce roku 1998 uspořádal p. Václav Knoll z hvězdárny b. Artura Krause v Pardubicích. Akce s názvem SAROS 98 a s širokým poznávacím programem se zúčastnili i členové Astronomické společnosti Hradec Králové.
Následující text je jen mírně upravený deník expedice, který zaznamenala RNDr. Ivana Šurová, fotografie pořídil Ing. Jiří Šura.
Někdy na podzim 1997 mi Jura jen tak mezi řečí (samozřejmě na hvězdné téma) řekl: "Pojeď se podívat na zatmění Slunce".
Nic zlého netuše jsem se chytla a teprve po chvíli vzpomínek na částečné zatmění, které jsem viděla ze školního dvora coby dítko školou povinné, jsem ze zeptala: "Kam?"
Odpověď byla mírně šokující: "Do Venezuely."
Moje první reakce byla asi typická. Zalapala jsem po dechu a pak ze mně vypadlo:"Ty ses zbláznil!"
Jurova odpověď byla také typická: "Ne, proč?"
No, a tímhle to všechno začalo.
Tři dny před cestou. Už je to blízko. Začínám snášet věci na hromádky, které několikrát denně přerovnávám a přemisťuji, ale ještě pořád mi úplně nedochází, kam to vlastně pojedu.
Občas mi přejede mráz po zádech - ta pověstná cestovní zimnice. Hromada věcí v pokoji v koutě čeká na bůhví kolikátou selekci a jakoby žije vlastním životem. Naprosto nepředvídatelně zvětšuje objem, takže musí být často umravňována do přijatelných rozměrů (moc se to nedaří). Nakonec však nějakým záhadným pochodem přece jenom snad zmizí v báglu, který se ale ne a ne rozhodnout pro vlastní pohon. Z té hrozné hromady věcí, o kterých jsem přesvědčena, že je budu nutně potřebovat, bude určitě zítra večer jen velmi koncentrovaný extrakt, nejlépe ještě v lyofilizovaném stavu.
Zítra ještě vyřídit pojištění a nějaké fotky, a je to. A pak hurá na druhou polokouli!
A stejně se tomu pořád ještě nechce věřit.
Horečka stoupá. Hromada věcí teď pulzuje zhruba každých 10 minut - vyhodit - vrátit - vyhodit - vrátit. Každého deka navíc je škoda. Najít ten správný systém dá asi ještě fušku.
Jak komu, myslím si. Na takové přerovnávání se dívám s despektem, neboť zabalení báglu na čundr mi nikdy netrvalo víc než pár minut. Co s sebou, je přeci jasné: mít z čeho jíst, v čem spát, do hor dobré pohorky, kulicha a teplý spacák, no a ještě pár věcí, a je to ! Že to je částečně špatný výběr, o tom se přesvědčím později.
Předcházející odstavec a další psané kurzívou jsou poznámky mého muže, který se domnívá, že bez nich by informace nebyla úplná. Poslední slovo budu mít ale stejně já.
Ráno budím našeho Juráše do školy a jsem mírně naměkko. Byt jako po bitvě a kluk ke všemu zapomněl doma klíče. Určitě bude odpoledne zvonit u sousedů.
Poslední instrukce Janě (náhradní matce), mezi tím ještě (prý už opravdu) poslední zbytky práce mého muže (radony) a ještě dobalit. Ani nevím jak a je 11 hodin. Bágl na záda, zamknout a jde se.
Na radnici má být ještě "tiskovka", sebereme sponzorské dárečky: tužky, odznaky, nějaké prospekty o ČR - dokonce ve španělštině.
Tiskovka končí. Ještě nějaké dohady kvůli dopravě - úřední šiml nám na rozloučenou krásně zařehtal - a jsme před radnicí společně s primátorem, šéfem školského úřadu, ředitelem Delty a dalšími lidmi od sponzorů. Od pojišťovny a Pardubických novin jsme dostali reklamní čepičky, tak honem na hlavu a oficiální foto. Čepičky vyměnit a další foto. Nakonec přijelo i to nešťastné auto, a tak ještě jedno foto s dopravním prostředkem, neboť do Vídně se vezeme magistrátním autem.
A je 13.57 a vyrážíme do ulic Pardubic a dál...
Teď už nás čeká jen strávit noc na Vídeňském letišti a ve středu ráno se odevzdat do péče British Airways, která nás snad přece jenom vyklopí mezi ananasy v Caracasu.
Poslední večer na sněhu: Vašek, Aleš, Ivana, Martin a Jarda.
Abych nezapomněla. Naše "hvězdná" sestava: Vašek Knoll
- vedoucí Pardubické hvězdárny (ten, co to všechno spytlíkoval),
Martin Lehký - hvězdář, odborník přes vlasatice z Hradce
Králové, Aleš Kolář - fotograf z Ondřejovské hvězdárny, Jarda
Václavík - sportovec a cestovatel z Pardubic, Jura Šura (geolog
a astronom amatér), a Ivana Šurová - expediční lapiduch
a zvědavec. Ve Vídni se k nám připojí ještě Dano - hvězdář
z Trenčína a Sylva opatrovnice (má dohled nad Danem a umí
anglicky líp než my všichni dohromady).