Historie astronomie ve východních Čechách

Obsah

Tento článek pojednává o tradicích a historii astronomie na území východních Čech, představuje nejvýznamnější astronomy a vědce, kteří pocházejí nebo kteří působili v tomto kraji od časů středověku až do 20. století.

Fotografie a kresby jsou převzaty z publikace Slouka H.: Astronomie v Československu. Osvěta, Praha, 1952

Autorem je Martin Cholasta.


Astronomie má v našem regionu dlouhou tradici úzce spjatou s partikulární školou v Hradci Králové, která byla založena v roce 1350. V tomto roce tomu bude již 650 let. Tato škola měla úroveň přibližně dnešní střední školy, ale v té době nebyl velký rozdíl mezi partikulárními školami a univerzitami. Kvalitu těchto škol určovali lidé, kteří na nich učili. Vysoká úroveň hradecké školy je patrná z toho, že počátkem 15. století se stalo několik absolventů hradecké školy rektory Karlovy univerzity.

K těmto lidem patřil i astronom Jan Šindel, který se v roce 1370 narodil v Hradci Králové. Byl profesorem Karlovy university, v roce 1410 se stal jejím rektorem; přednášel o lékařství a astronomii. Šindelovy astronomické tabulky a mapy používal prý ještě Tycho Brahe. Zálibou Jana Šindela byly astronomické přístroje - podle jeho návrhu a výpočtů sestrojil Mikuláš z Kadaně v roce 1410 pražský orloj.

Dalším vynikajícím astronomem a velkým patriotem byl Cyprián Lvovický ze Lvovic. Své vzdělání získal nejprve na královehradecké latinské partikulární škole a posléze na zahraničních školách ve Vratislavi a Lipsku. Svými velkými znalostmi si získal mimo jiné také přízeň falckraběte Oty Jindřicha, který jej ustanovil univerzitním profesorem v Lavinkách na Dunaji. Tento významný učenec měl velmi rád své rodné město. Byl hlavním účastníkem při reformě partikulární školy v Hradci Králové a navíc učinil ve prospěch této školy značný odkaz.

Tradice vzdělanosti se udržovala a rozšiřovala po celém regionu. Je to patrné ze závětí, ve kterých obyčejní řemeslníci odkazovali knihovny čítající i několik stovek knih.

Zajímavým místem v regionu východních Čech je město Žamberk. Kromě toho, že zde v polovině minulého století byla postavena hvězdárna, na které působil dánský astronom Theodor Brorsen, se v tomto městě narodil fyzik a astronom August Seydler a zakladatel časopisu Vesmír Václav Kumpošt. Sám Seydler se velmi snažil o popularizaci přírodních věd a s dalšími vědci přispívali svými články do populárně naučných časopisů, jako byl například právě Vesmír.

Astronomická společnost a hvězdárna

Na astronomii je patrné, že jejich snaha nebyla marná. V roce 1917 byla založena Česká astronomická společnost sdružující profesionály i amatéry astronomy. I v Hradci Králové měla tato společnost na pět desítek členů. Právě velké množství členů v Hradci Králové a velká touha po vybudování hvězdárny zapříčinily vznik samostatné Astronomické společnosti v Hradci Králové.

Zakládající schůze se konala 18. dubna 1929 za čestného předsednictví primátora Hradce Králové JUDr. Urlicha. Na této schůzi byli přítomni i zástupci České astronomické společnosti, především František Nušl a jednatel Josef Klepešta.

Astronomická společnost si vytkla několik cílů, předně popularizaci astronomie mezi dospělými i mládeží veřejným pozorováním noční oblohy a odbornými přednáškami. Dalším cílem bylo vybudování lidové hvězdárny v Hradci Králové. Už v roce 1930 získala společnost finanční dar od spořitelny na nákup 11 cm Zeissova refraktoru. Tento dalekohled byl umístěn na nově vybudovaných Masarykových školách, kde byl přístupný i pro veřejnost. Další veřejná pozorování se konala také na nábřeží Labe dalekohledy členů společnosti, které si sami vyrobili. Společnost se také s úspěchem zúčastnila Hradeckých výstavních trhů. Velký zájem vzbudila její expozice v roce 1936, kdy vystavovala kromě dalekohledů členů i model povrchu Měsíce.

V této době se členové společnosti nejvíce zabývali pozorováním meteorů. Skupina těchto pozorovatelů patřila k nejaktivnějším v celé republice. Ve společnosti se také velmi rozvíjela astrofotografie. V tomto oboru měl největší úspěch Jindřich Zeman. Jeho fotografie byly uveřejňovány v popularizačních knihách o astronomii.

Astronomická společnost v Hradci Králové nezapomínala na svůj hlavní cíl, a to vybudování lidové hvězdárny. První projekt hvězdárny vznikl již v roce 1938, ale v té době situace pro stavbu hvězdárny nebyla příznivá. Nebyl čas a ani prostředky na hvězdárnu, protože bylo nutno stavět pohraniční opevnění. Samozřejmě ani v době okupace nebylo možné tyto plány uskutečnit, a proto hned po osvobození v roce 1945 založila Astronomická společnost v Hradci Králové se Státní meteorologickou stanicí a Přírodovědeckým klubem Společnost pro postavení lidové hvězdárny v Hradci Králové. Podmínkou zahájení stavby ovšem bylo získat prvních 1 500 000,- Kč z darů. To se podařilo a dary firem, okolních obcí i jednotlivců činily skoro 2 000 000,- Kč, a proto v dubnu 1947 byl položen základní kámen hvězdárny. Bohužel přišel únor 1948, který všechny samostatné občanské aktivity zadusil, ale přesto byla hvězdárna dostavěna.

V té době již Astronomická společnost v Hradci Králové neexistovala, protože byla donucena politickými důvody se v roce 1950 přetransformovat v pobočku Československé astronomické společnosti.

Na obnovení své činnosti společnost čekala až do roku 1990, kdy se 1. prosince konala ustavující schůze nové Astronomické společnosti v Hradci Králové, která v plné míře navazuje na tradice společnosti z roku 1929.

Další údaje o dnešní Astronomické společnosti v Hradci Králové jsou uvedeny na jejich internetových stránkách.


Mistr Jan Šindel (*1370, +1443)

Narodil se v Hradci Králové. Byl matematikem, hvězdářem, lékařem, botanikem, právníkem, teologem a dějepiscem. Stal se rektorem partikulární školy u sv. Mikuláše v Praze, oficiálem na partikulární škole ve Vídni, pak profesorem Karlovy university , kde přednášel o lékařství a astronomii. Roku 1410 se stal jejím rektorem. Působil jako lékař Václava IV. Byl kanovníkem u sv. Víta a děkanem kapituly Vyšehradské.

Eneáš Sylvius (pozdější papež Pius II, který je také znám výrokem o Češích, který zní: "Proradné ono pokolení lidí to pouze má dobré u sebe, že miluje věd.") jej počítal k nejučenějším mužům své doby.

Jeho astronomické tabulky a mapy užíval prý ještě Tycho Brahe. Vědecké spisy byly Šindelovou zálibou. Ne však bezvýhradně. Druhým předmětem jeho soustředěného zájmu byly astronomické přístroje. Dnes se Šindelovi autorsky připisuje na dvanáct traktátů. Devět z nich je astronomických a z těch čtyři pojednávají o astronomických přístrojích.

Vzhled pražského orloje v minulých stoletích.

Traktát Křišťana z Prachatic z počátku 15. století o sestavování kalendářů. Poznámky na okrajích jsou záznamy profesorů a studentů, kteří text používali.

Dovednost Jana Šindela můžeme obdivovat dodnes v podobě pražského orloje, který byl v roce 1410 vyroben na základě jeho návrhu.

Cyprián (Karásek) Lvovický ze Lvovic (*1514, +1574)

Byl uznávaným hvězdářem a matematikem. Patří k těm nemnoha královehradeckým rodákům, kteří se svými velkými znalostmi dokázali výrazně prosadit i ve skutečně mezinárodním měřítku.

Honosná alegorie erbu Lvovického ze Lvovic

Své vzdělání získal nejprve na královehradecké latinské partikulární škole a posléze na zahraničních univerzitách ve Vratislavi a Lipsku. Svými velkými znalostmi si získal mimo jiné také přízeň falckraběte Oty Jindřicha, bavorského kurfiřta, který jej ustanovil univerzitním profesorem v Lavinkách na Dunaji. V roce 1568 Lvovického v Lavinkách navštívil Tycho Brahe.

Lvovický ze Lvovic v souladu s duchem své doby věřil také v astrologii. Předpověděl Maxmiliánu II., že dosáhne vlády celého světa, a předpověděl i konec světa na rok 1584.

Tento významný učenec měl velmi rád své rodné město. Byl hlavním účastníkem při reformě partikulární školy v Hradci Králové a navíc učinil ve prospěch této školy značný odkaz.

Na sklonku svého života se zamýšlel usadit v rodném Hradci a pomáhat v přednáškách na jeho latinské škole, a také městu při jeho záležitostech veřejných. Vyznání k rodnému městu napsal v dopisu městské radě Hradce Králové z roku 1558, kde píše: "Já to o sobě své vpravdě pověděti musím, že jsem vždycky z mladosti své poctivosti V. M. a této vlasti své (tj. rodného města) vyhledával, a všecky služby své, kteréž znamenitým pánům v křesťanstvu jsem činil a činím až posaváde, i všecko mé učení i k tomu jsem vždy obracel a ještě obraceti míním, aby tak poněkud skrz osobu mou tato vlast má velikomocným a znamenitým lidem i po smrti mé potomkům dobrým jménem známa a v paměti byla."

Cyprián Lvovický se stal svými hvězdářskými spisy proslulým po celé Evropě.

Jeho přední spisy jsou:

  1. Tabulae positionum pro variis ac diversis poli elevationibus (Augšp. 1551).
  2. Tabulae ecclypsium (Augšp. 1556), kde se uvádí zatmění Slunce a Měsíce od roku 1556 do roku 1606.
  3. Ephemeridum novum atque insigne opus ab anno 1556 usgue in a. 1606 (Augšp. 1557). Tuto knihu věnoval falckraběti Otovi Jindřichovi. Je to nejslavnější jeho dílo, které bylo několikrát vydáno a přeloženo také do francouzštiny.
  4. Expedita ratio constituendi thematis caelestis (r. 1557)
  5. De magis superiorum planetarum coniunctionibus atd.; je přidán Prognostikon 1564-1584. (Londýn 1563). Tuto knihu věnoval císaři Maxmiliánovi II. a byla vydána i v češtině: Pranostika nová, vztahující se na let 20 ... od 1564-1584, v Praze.
  6. De stella nova sive cometa ... 1572 (Lavinky 1573).

    Po jeho smrti byly vytištěny ještě dvě jeho práce:

  7. Inventium astrologicum de latitudinibus planetarum (r. 1616)
  8. De iudiciis nativitatum doctrina (r. 1675). Spis byl vydán ještě sto let po jeho smrti.

Marek (Moravec) Bydžovský z Florentina (*1540, +1612)

Narodil se v Novém Bydžově. Proslavil se jako dějepisec, hvězdář a matematik. Studoval na starobylé pražské Karlově univerzitě, dosáhl hodnosti bakaláře a v roce 1565 i mistra. Stal se také profesorem na univerzitě. Pětkrát byl děkanem tehdejší fakulty tzv. svobodných umění a dokonce šestkrát rektorem univerzity. Byl také zvolen proboštem Václavovy koleje. Maxmilián II. mu udělil predikt "z Florentina".

Marek Bydžovský vydal tiskem vedle jiného také drobnější básně a příležitostné proslovy. Ze spisů to jsou Tabulae meterologicae z roku 1582 a Život císaře Maxmiliána z osmdesátých let šestnáctého století. Závažnější však jsou dvě práce, které zůstaly pouze v rukopisné podobě. Jsou to Dějiny rudolfínské doby a práce Maxmilianus rex.

Theodor Brorsen (*1819, +1895)

Dánský astronom Theodor Brorsen se narodil 29. července 1819 v městě Norborgu na ostrově Alsu, který leží v Malém Baltu při východním okraji Jutského poloostrova. První školní léta strávil v obci Christiansfeldu v Jutsku, ve škole založené roku 1775 českými exulanty. Latinská studia absolvoval v přístavním městě Flensburgu a vysokoškolské studium dokončil na univerzitě v Kielu.

Brorsen v Kielu nejdříve studoval práva, ale potom přešel na filosofii. Nakonec si zvolil přírodní vědy a matematiku. Hvězdná obloha ho uchvátila a již 26. února 1846 objevil kometu, která byla pojmenovaná jeho jménem. Pozorování z dalších hvězdáren potvrdilo, že jde o periodickou kometu s oběžnou dobou 5,5 roku. V tomto roce objevuje ještě jednu kometu a stává se pomocníkem významného astronoma Schumachera na hvězdárně v Altoně, kde objevuje třetí kometu. Za tyto úspěchy byl odměněn dánským králem Christianem VIII. zlatou medailí.

Hvězdárna v Altoně patřila k předním ústavům evropského astronomického zpravodajství. Brorsen zůstává ještě rok v Altoně. Odmítá lichotivou nabídku pozorovatele na kodaňské hvězdárně a odchází na Schumacherovo doporučení na soukromou hvězdárnu barona Johna Parishe do Žamberka.

Baron John Parish byl potomek anglické šlechty. V roce 1815 koupil od knížete Wirianda Windischgrätze žamberské panství. V roce 1816 byl John Parish jmenován Františkem I. rytířem. Současně obdržel i český inkolát. Tím se stal členem české šlechty.

Baron Parish nelitoval peněz na vybavení své hvězdárny, a protože sám měl vzdělání v matematice a astronomii, sdílel s Brorsenem stejné zájmy. Žamberská hvězdárna byla vybavena nejlepšími přístroji své doby, zakoupenými v Londýně. O jejich instalaci a údržbu se staral znamenitý žamberecký hodinář Nicolaus (Mikulášek) a později Albert, otec známého lékaře prof. dr. Alberta. Žamberská hvězdárna si nezadala se slavnými hvězdárnami v Paříži, Římě i Greenwichi.

Brorsen v Žamberku objevil v letech 1850 a 1851 další dvě komety, studoval pohyby hvězd, pozoroval skvrny na Slunci, zákryty hvězd Měsícem a všímal si polární záře. Zvýšenou pozornost věnoval zvířetníkovému (zodiakálnímu) světlu. Takový úkaz pozoroval v Žamberku 27. března 1854 a jako jeden z prvních si všiml, že zodiakální světlo se skládá z několika částí. Brorsen dále objevil, že zodiakální světlo má také protisvit. Svá pozorování publikoval v odborném časopise Astronomische Nachrichten. Brorsen byl rovněž vášnivým botanikem a paleontologem. Své exponáty získával na svých výpravách do Orlických hor.

Pannotypie hvězdárny v Žamberku od Antonína Chramosty z roku 1855. Shodou okolností je to nejstarší fotografický dokument svého druhu u nás.

Konec astronomie v Žamberku nastal v roce 1859, kdy zemřel baron John Parish, protože dědic žamberského panství, synovec Georg Parish, měl úplně jiné zájmy. Zániku hvězdárny nezabránil ani Brorsen, který se nabízel, že bude sloužit zcela zdarma. Budova hvězdárny byla stržena a vzácné přístroje byly rozprodány do ciziny. Brorsen pro sebe zachránil jen část knihovny v hodnotě 312 německých tolarů a přestěhoval se do domku čp. 471 na dnešním Albertově náměstí v Žamberku.

Brorsen po této události zanechává astronomie a vede samotářský život, kde mu společnost tvoří jen tři psi. Podniká daleké vycházky do okolí Divoké Orlice a zejména na Králický Sněžník, aby tam studoval život vzácných rostlin.

V roce 1870 se loučí se Žamberkem a odjíždí na ostrov Als, kde zdědil domek po své matce. Starala se o něj jeho nevlastní sestra. Lidé ho občas vídávali, jak sbíral na polích a cestách kolem Norburgu koňskou mrvu, aby v ní mohl pěstovat své rostliny. Na sestřinu výtku, cože má vlastně ze své vědy, v klidu odpovídal: "Tolik, kolik si přeji, drahá sestro."

Theodor Brorsen zemřel 31. května 1895 ve stáří 76 let ve svém rodišti.

August Jan Bedřich Seydler (*1849, +1891)

Narodil se v Žamberku jako nejmladší ze čtyř dětí Jana Nepomuka Seydlera a Antonie, rozené Sukové. Jeho matka však již roku 1852 ve věku 32 let zemřela na tuberkulózu. Možná i pod vlivem této choroby, která později postihla většinu rodiny, August Seydler žil, studoval a pracoval velmi rychle.

Vystudoval piaristické gymnázium v Praze, kde složil maturitní zkoušku roku 1867. V dalších třech letech absolvoval studium na pražské filosofické fakultě. Již v lednu 1872 podal žádost o habilitaci z fyziky. Profesorský sbor ji přijal na návrh profesorů Macha, Durége a Liebena příznivě a již v červnu 1872 byl August Seydler potvrzen jako soukromý docent fyziky, která se tak stala dalším předmětem, jenž mohl být přednášen i česky.

Působil jako adjunkt na pražské hvězdárně a nesmírně pilně se zúčastňoval, jak organizačně, tak hlavně přednáškami, na práci "Spolku pro volné přednášky z matematiky a fyziky", "Jednoty českých matematiků" i německého "Lotosu".

Roku 1873 se u něho poprvé objevily vážnější zdravotní potíže, které ho pak více nebo méně pravidelně pronásledovaly až do smrti a nutily ho často odjíždět na zdravotní dovolenou. I s tímto handicapem se dokázal Seydler vyrovnat a brzy se stal jednou z vůdčích a nejuznávanějších vědeckých kapacit, a to nejen v českých zemích.

Stačí jen výběrem připomenout jeho práce z teoretické fyziky, mechaniky, teorie pružnosti a elektřiny, z oblasti astronomie pak především díla o pohybu a drahách planet a komet, aplikaci, zobecnění a zjednodušení Lagrangeových výzkumů problému tří těles, které nakonec rozšířil na čtyři tělesa, vynikající příspěvky k řešení Keplerových rovnic a v neposlední řadě i filozofické stati, včetně jeho největší práce v tomto oboru o Gustavu Theodoru Fechnerovi.

Stejně úspěšný byl Seydler i na poli organizace české vědy. Výrazně se podílel na přípravě prvního sjezdu českých přírodozpytců a lékařů v květnu 1880, vypracoval a realizoval plán na zřízení univerzitního astronomického ústavu na Letné, kde od roku 1889 také přednášel.

V květnu 1880, v necelých 31 letech, se August Seydler stal dopisujícím členem Královské české společnosti nauk, o rok později mimořádným profesorem fyziky na pražské univerzitě, v roce 1884 byl zvolen již řádným členem Královské české společnosti a následujícího roku řádným profesorem matematické fyziky a teoretické astronomie české pražské univerzity. V roce 1890 se August Seydler stal řádným členem České akademie věd a umění.

Seydler vyzýval své kolegy-vědce, aby kromě pěstění své vědy každý pracoval na poučení národa. A tuto práci vyžadoval i od jiných vrstev: "Úkol zdvojené píle, té chuti usilovné, kterou máme pracovati na národa roli dědičné, přisuzují však okolnosti, v nichž se národ náš nalézá, kategorickým svým imperativem nejen kruhům našim vědeckým, nýbrž všem vrstvám vůbec."

On sám tento imperativ naplňoval se stejnou intenzitou a stejně umně jako vše, co v životě dělal. Býval stálým přispěvatelem Masarykova Athenaea, Sládkova Lumíra, Čechových Květů, Osvěty, Vesmíru aj. Svých odborných znalostí používal k tomu, aby čtenáře poučil a seznámil s tehdy nejnovějšími vymoženostmi vědy.

Ne náhodou je uvedeno na prvním místě Masarykovo Athenaeum, protože mezi Seydlerem a Masarykem vzniklo přátelsví, neboť Seydler měl hluboké porozumění pro Masarykovo úsilí vybudovat u nás vědeckou kritiku.

Arthur Kraus (*1854, +1930)

Arthur Kraus se narodil 1. srpna 1854, krátce na to, co jeho otec Josef Kraus převzal jako poštmistr vedení pardubické pošty. Strýc JUDr. Alfréd Kraus, podmaršálek a později místodržitel království Českého, vyžádal na císaři baronský titul i pro rodinu svého bratra Josefa, poštmistra, protože byl sám bezdětný a tak se pardubický poštmistr stal najednou baronem. Arthur Kraus si na svém šlechtictví, byť novodobém, velmi zakládal a těžko se smiřoval se zrušením šlechtických titulů po první světové válce.

Kraus byl člověk vzdělaný, s mnoha zájmy. Žil v Pardubicích jako zámožný soukromník, který se mohl plnou měrou věnovat všemu, co ho zajímalo. Vlastnil například jednu z prvních radiostanic v bývalé monarchii, byl znám jako velmi dobrý fotoamatér a držitel prvního motocyklu v Pardubicích. Byl to stroj značky Hildebrand & Volf zakoupený okolo roku 1895, jehož zbytky jsou dnes uloženy v Národním technickém muzeu v Praze. Aktivně provozoval cyklistiku a v zahradě svého domu vybudoval první tenisový dvorec v Pardubicích.

Neméně náruživě se věnoval astronomii. Již roku 1895 upravil nejvyšší patro zámecké hlásky na primitivní observatoř a ve svém domě vedle Pasáže, koupeném roku 1892, zřídil před první světovou válkou velmi dobře vybavenou hvězdářskou pozorovatelnu. K dispozici tam byl šestipalcový paralaktický montovaný dalekohled a řada dalších běžných pomocných aparatur. Tato hvězdárna, nazývaná "Lidovou" byla i přístupná veřejnosti a Kraus rád přijímal exkurze škol i zájemců.

Z dob hvězdářského působení je uloženo v krajském muzeu v Pardubicích například velké množství zápisků o pozorování oblohy, zlomek fotografického archivu a část odborné knihovny. Na hvězdárně se archivovaly zprávy o přeletu velkých meteorů a pozorování sluneční činnosti.

Kraus napsal i dvě brožurky pod pseudonymem Carchesius, a sice "Létavice a povětroně" (Pardubice 1918) a "Pozorování Slunce" (Pardubice 1919). Velmi hodnotné bylo systematické pozorování slunečních skvrn a někdy také polohy protuberancí, které se začaly na lidové hvězdárně v Pardubicích zaznamenávat v roce 1913. Arthur Kraus také významně pomohl při zakládání České astronomické společnosti. Měl upřímnou radost z úspěchů astronomie u nás a říkával: "Astronomie jako věda neměla by pro národ významu, kdyby zůstala jen v hlavách povolaných. Našim úkolem je výsledky vědy popularizovati. Není to vděčná práce, ale prospěje to kultuře a nepřímo také astronomii vědecké, které hlas lidu nemůže být zcela lhostejným. Já jsem část svého života věnoval takovému účelu, i vy vytrvejte a poznáte, že ta snaha má svůj význam." Baron Arthur Kraus zemřel 21. března 1930.

Prof. Dr. Bohuslav Mašek (*1868, +1955)

Bohuslav Mašek se narodil 1. prosince 1868 v Hradci Králové v rodině středoškolského profesora češtiny. Po přeložení jeho otce na gymnázium v Jindřichově Hradci se při studiích na nižším gymnáziu Bohuslav Mašek seznámil se svým spolužákem Františkem Nušlem, se kterým stavěl svoje první brýlové dalekohledy a prováděl astronomická pozorování. Oba se později sešli na pražské universitě jako asistenti prof. Strouhala. Po ukončení studií se opět setkali v Hradci Králové, kde Mašek učil na gymnáziu a Nušl na reálce. Zde konali astronomická pozorování primitivními prostředky a výsledky publikovali v Živě. I později běžely jejich životní dráhy paralelně: oba byli přeloženi do Prahy, kde se společně s bratry Josefem a Janem Fričem účastnili přípravných prací k vybudování první české hvězdárny, na níž společně pracovali. Po roce 1918 prof. Mašek přešel na Státní hvězdárnu v Praze, která vznikla po říjnovém převratu zákonem Republiky Československé z bývalé c. a k. pražské hvězdárny v Klementinu. Ale protože neměla vhodnou observatoř, na pozvání J. J. Friče se dostává jako místoředitel na ondřejovskou hvězdárnu. V roce 1940 odešel Mašek do výslužby.

Mašek založil a z největší části každoročně sám sestavoval Hvězdářskou ročenku, jíž vedl plných dvacet let až do svého pensionování. Velký význam měla jeho popularizační práce v redakci Říše hvězd a ve výtečných překladech. Bohuslav Mašek zemřel 29. srpna 1955 v Praze.

Zleva Josef Jan Frič, František Nušl a Bohuslav Mašek (stojící v kšiltovce) na zahradě vily v Ondřejově.

Fotografie professorského sboru c. k. České vyšší reálky v Praze Karlíně ze školního roku 1905-1906. Prof. Bohuslav Mašek je v třetí řadě, zcela vpravo. Vpravo je prof. Bohuslav Mašek se svými studenty.


[ obsah | zpět ]